Rozverný
I když vánoce neprobíhaly tak úplně v českém stylu, ale spíše nadvakrát – jako v USA, stálo to za to. Luky si to užíval a Dany..., ten nakonec také...
Et que dire de moi?
jo, jo, žiju
občas přežívám
hodně piju
(vodu)
a málo povídám
občas lítám,
častěji běžím,
většinou jdu
v práci kmitám
(to stěží)
a snů...?
mám stále kupu
Bráškové
Páni kluci! Danýsek je malá "podšívka". Copak asi vidí v očích svého brášky? Už aby vyrostl a mohl si s ním hrát! A Lukášek? Ten umí zatím rozehrát celou plejádů obličejových výrazů a mračí se jako..., jako dospělák. Jak oni to ty děti dělají, že se dokáží tvářit tak moudře... ;-)
Lukášek
Tak už je naše rodinka o jeden život bohatší... Poprvé se na svět podíval svýma ještě zalepenýma očičkama ve středu 29.6. v 13 hodin a 59 minut. Má se čile k světu, mlíčko pije ostošest a plínky maminka nestačí vyměňovat. Ale..., upřímně to přiznám..., nejkrásnější je, když spinká... ;-)
Stál jsem takhle u okna v našem novém bytu a sledoval děti venku na hřišti. Myšlenky se mi toulaly někde daleko a najednou mě napadlo, že Pán Bůh z nás nechce mít dokonalé lidi. Mám na mysli dokonalost fyzickou. On nepotřebuje, abychom byli za každých okolností zdraví a tedy spokojení. Vím, že v církvi je veliká poptávka po někom, kdo má "dar" uzdravení. Jakoby to fyzické zdraví bylo tím nejdůležitějším, co na zemi máme. Vždyť i téměř každé přání k narozeninám nebo k svátku se především týká zdraví. V Bibli ale čtu o křesťanech, kteří byli nemocní. I apoštol Pavel trpěl nějakou nemocí (onen známý "osten"). A přesto je Bůh neuzdravil. Proč?
Ve své Bibli si rád podtrhávám verše, které mě zaujmou. Protože ke mně pokaždé mluví z její stránek něco jiného a protože čtu tuto nádhernou knihu opakovaně, stává se, že mám některé věty podtržené vícekrát a v některých kapitolách je toho více podtrženo než nepodtrženo. Jinde se to zase hemží různými vlnovkami, šipkami, vykřičníky, smajlíky apod. Pro tyto účely jsem si pořídil úžasnou tužku Versatilku, která má i ořezávátko. A čas od času ji musím naostřit, protože se psaním, logicky, tupí.
Říkejte mi "Satchmo"
Není nad vánoční dárek, který potěší nejen rodinu, ale i blízké (sousedy). Danýsek si ho maximálně užíval a vypadá to, že v sobě nějaké ty hudební geny také najde...
Road for duck
Před nějakým časem jsme si udělali malý podzimní výlet. V Babiččině údolí bylo krásně. Není nad to, vypravit se tam ve všední den a zvlášť v období, kdy podzim maluje svými nenapodobitelnými barvami. Danýsek je technický typ a tak ho více než krása barevných listů zajímaly detaily povrchu vozovky pro jeho kačenku...
e již příjemnou tradicí, že na albech Jolany Vavřinové je k poslechu sedm skladeb. Má to své výhody – pokud vás tahle muzika nechytne, ani vás neotráví. A pokud vás chytne a po skončení sedmé písničky zalitujete, že už je konec, není nic jednoduššího, než si pustit další z, teď už pěti, sedmi-písňových CD disků.
Je zvláštní vidět, jak Bůh pozvedá to, co my jsme původně chtěli skrýt. Jak z malých a nepatrných věcí dělá věci veliké. Možná to souvisí s tím, jak Ho oslavujeme. Někdy vymyslíme projekt, který má ukázat boží slávu a velikost, ale ve skutečnosti slouží spíše k prosazení nás samých. Naopak jiné projekty, pro nás mnohdy na okraji zájmu, Bůh pozvedne a oslaví tak sám sebe nejlépe.
Jak mě vlastně bolí boj s hříchem? Cituji z božího slova, konkrétně z listu Židům, 12té kapitoly: "Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu." (Židům 12:3, ČSP). Z tohoto slova, které zaznělo při nedělní Bohoslužbě, mě doteď mrazí. Seděl jsem jako obvykle v zadní řadě, pozoroval záda svých bratrů a sester přede mnou a přemýšlel, zda jsme my, kteří si říkáme křesťané, vlastně vůbec ochotni svést takový boj. A jak moc jsem vlastně já, člověk, který si o sobě někdy sebevědomě myslí, že je božím přítelem, ochoten až do krve se vzepřít vábení království toho Zlého...?
